Runa devátá - KONEČNĚ přes jezero
Nevím, zda to bylo včerejším vyjasňovacím pohovorem nebo tulením olejem, případně obojím, ale ráno je situace v týmu o 200% lepší. Ráno zaopatřujeme psy a během snídaně sledujeme dokument o Pražském jaru 1968. Nedaleko nás asi tulení olej došel: http://www.lidovky.cz/pred-norskou-skolou-se-strilelo-dax-/ln_zahranici.asp?c=A090123_093319_ln_zahranici_glu
Po snídani už naplno vypuknou přípravy na pokoření jezera, z kterého má Jana pořád strach. Německý musher zapřahá pouze 6 psů a pojede před Janou, aby jezero překonala a my mohli jezdit celý 40ti kilometrový tréninkový okruh. Měníme české botičky, které mají se zdejším ostrým sněhem velké problémy za ty osvědčené norské, z minulého roku. Jana poté u místního výrobce objednává 750 dalších. Obouvání psů a navlékání do postrojů je dnes mnohem klidnější jak na straně naší, tak čtyřnožců. Až při zapřahání, kdy už německé spřežení čeká za zatáčkou, je opět trochu křiku. Na téhle fázi musíme ještě zapracovat. Nejdřív při rozjezdu vezmem trochu saněmi blízskou borovici, pak se zamotají leadři (první 2 psi) a nakonec jede spřežení rovně místo doprava, takže ho musím doběhnout a nasměrovat. Mno, opodál stojící druhý Němec na to hledí s němým úžasem, a když obě spřežení konečně odjedou, skloní mi poklonu, že mne obdivuje, protože jak vidí, rozhodně není jednoduché "handling this team" :) To potěší - vidím to někdy stejně... Psi se mají vrátit za tři hodiny, takže jim ještě připravuji baštu na příjezd (mleté maso rozmixované ve vodě) a pak se chápu stativu a foťáku s tím, že půjdu k moři něco vyfotit. Ale než se rozhoupu, je poledne a to už se zase začíná pomalu smrákat. Tak nic, než bych tam došel, bylo by to zase jen na blesk. Spřežení se vrací po hodinách čtyřech a Jana je celá šťastná, že se jí podařilo přejet jezero. Ono bylo zamrzlé pořád, ale když tam byla sama, byl na několika místech ufoukán led až na tzv "steel-ice" a ten se zrcadlil v polárním slunci tak nešťastně, že to vypadalo jako otevřená voda. Konečně je tedy prolomena překážka v podobě magického jezera a od zítra můžeme začít jezdit s oběma týmy plnou trasu. Haleluja ;) Pak ještě psům připravujeme tzv. snacky. Kostka mletého masa (viz foto) se nechá částečne roztát, nařeže se na malé kostky a pak se to nechá zase zmrznout. Arnt pozdě odpoledne přiváží zbylé dvě boudy, ale hned odjíždí s tím, že dal děti k sousedům. Má dva syny, 8 a 5 let. Slíbil mi, že až pojede rybařit v ledu, vezme mne s sebou. Zítra je v hostelové budově velká párty, kde se bude slavit, že od zítra už by mělo (správně) slunce přeci jen trošilinku vykouknout nad obzor.Nevím pořád jenom, jak chytit tu polární záři. Asi si vezmu termosku a půjdu si sednout na pár hodin na jezero. No dneska to ale nebude. Tak dobrou :)