Runa devatenáctá - řekni, kde ty vločky jsou...
Včerejší hrozba se naplnila, takže to co včera roztálo, dnes umrzlo. Celé okolí je tedy pod ledovou slupkou a na prostranství před hostelem by se dalo otevřít veřejné kluziště. V tomto počasí se nedá na saních vyrazit. Psům taktéž podkluzují v botičkách nohy. Nedobrovolně si tedy děláme další odpočinkový den. Využívám ho nejprve k vyprání svých špinavých svršků, spodků i filků, a v 11 hodin jedeme do centra Alty. Nakupujeme jídlo a já i suvenýry. Ruční výrobky jsou tu krásné, ale p_e_k_e_l_n_ě drahé. Člověk by tam lehce nechal výplatu, nebo hned několik. Jana se stavuje ještě v domácích potřebách, na něž má úchylku, takže já jdu do blízkého Altského zálivu dělat fotky. Na obzoru, kde je pohoří, mocně sněží, tady bohužel nespadne ani vločka. Moře je rozbouřené a nevlídné. Bezděčně vzpomínám na osádku Kursku, která ve stejném Barentsově moři našla svou smrt. Brrrr.... Pobřeží je tu ze zvláštní břidlice. Hned vedle v farmářském supermarketu jí prodávají na paletách. Pán řezající břidlicové pláty má dokonce v minicentru v Altě svou sochu. Jinak je tu centrum, pokud se to dá tak nazvat, tvořeno jednou asi 300 metrovou ulicí, kde jsou po obou stranách obchoďáky. Je to tu tak malinké, že dokonce školy a koleje pro studenty jsou přilepeny v samém centru města na tuto hlavní třídu. Po návratu do hostelu a obědu se nejdřív "domlouváme", že zítra popojedeme autem někam kde je sníh, trénovat, poté, že Roger z Alty nahoře na jezerech trénuje, takže nikam nepojedeme a budeme taky trénovat zde, poté zas přijdou lidé, kteří se starají o "německé" psy a opět se zítra pojede... Jsou čtyři odpoledne a zajímalo by mne, kolikrát se plán na zítřek ještě změní. Myslím, že zcela jasno bude teprve zítra ráno. Plány se mění každým okamžikem. To je asi hlavní rys našeho zájezdu. Každopádně spíš se asi pojede, protože tu panuje značná jezerofobie. A nad jezerem, podél skal, zelený trolík zatleskal. O víkendu se pojedeme zúčastnit lokálního závodu do městečka Tana, u ruských hranic. Běží se 120 km, pak se 5 hodin odpočívá, poté se běží druhých 120 km. Závody začínají v pátek ve 4 odpoledne počátečním breefingem a v 6 večer se vyráží. Tak přece jen neodjedu bez účasti na závodech. Jelikož 11. přilítá můj nástupce a dva kohouti na jednom smetišti nedělají dobrotu, rozhodl jsem se 9. zvednout kotvy a odebéřu se dom. Koupil jsem si poměrně drahou letenku z Tromso, protože z Alty to lítá jen do Osla a pak všechno zoufale NEnavazuje. Ráno mne tu vystrašil jeden domorodec s tím, že včera byla silnice do Alty na 5 hodin zcela uzavřena, protože jeden kamion nezvládl tání a zatarasil jí, když se převrátil. Jestli se něco podobného stane při mém předletovém přesunu do Tromsa, bude to pěkná polízanice. Ale nebudu malovat čerta na fjord. Tak to je pro dnešek asi opět vše. Víc dojmů a pojmů se při odpočinkových dnech posbírat nedá. Na hostelu to žije asi podobně, jako sobotní noc v Prudérově. Pravděpodobně ještě vyrazím na menší výlet někam do okolí, jako prevenci ponorkové nemoci, která se opět hlásí o slovo. Původně jsem chtěl vyrazit na místní observatoř, ale cesta tam trvá z Kafjordu 3 hodiny, takže bych to už nestihl za světla. Dorazit na nejvyšší místní horu za tmy, by asi neposkytlo takové výhledy, které bych si představoval :) Užívejte v Čechách zimních radovánek, protože za polárním kruhem začínají rašit banánovníky...