Runa druhá - něměcko-dánsko-švédská, čistě transportní
Nyní již míříme přímo na sever a navigace rozhodla o trajektové variantě přes Dánsko. Tu doporučoval i Gert. Opět tedy úmorné hodiny na německých dálnicích. Když najedeme na další a další dálnici a z navigace se ozve např "Jeďte 275 km", pokouší se o mne mdloby. Všichni asi znáte kauzu podvodné plastiky podvodníka Černého. V jediné věci mu musím dát za pravdu. Německo i v mých očích vystupuje jako obrys země, ve které je ležatá osmička tvořená dálnicemi. Děláme jen "čůrací" zastávky a při setmění dorážíme na první trajekt směr Dánsko. Jezdí každou půlhodinu a pluje čtyřicet minut. “Dva lidi a šestnáct psů”, odrovnávám pána v prodejně lodních lístků. Dorážíme právě včas, abychom najeli do břicha lodě a ono se s hučením zavřelo. Hned cítíme, jak se vše kolem houpe. Vrávoravým krokem námořníka jdeme do trajektového bufáče, kde si za lidových deset €ček dáváme kuřecího šnicla s hranolkama. Janě nedošlo, že se na trajektu topí, tak tu působí ve své expediční péřovce do mínus čtyřiceti stupňů mezi těmi Švédkami a Dánkami v šatičkách a lodičkách vskutku impozantně. Jen co dojíme, už je tu hlášení, že máme jít zpět do aut, jelikož připlouváme do přístavu. Tak tedy vyrážíme na dánskou půdu a po perfektní dálnici uháníme kolem Kodaně směr přístav Helsingor, kde nám pluje loď do švédského Helsingborgu. Tento trajekt pluje asi 30 minut a přesto že se jmenuje “Aurora af Helsingborg”, zdaleka nemá takové ambice jako její ruská jmenovkyně. Po vyjetí z lodi nás staví švédský celník s mohutnými mrožími fousiskami. Vypadá uplně stejně jako Jamie z Bořičů mýtů a určitě nechápe, proč v sobě tak dusím smích, když nás staví. Je to však jen zastávka ze zvědavosti a když mu řeknu, že vezeme 16 psů, jen uznale pokývá, zeptá se, zda máme v pořádku psí papíry, a popřeje šťastnou cestu. Domlouváme se, že pojedeme zhruba do půlnoci a pak to někde zalomíme na odpočívadle. Se spaním je to prozatím vyřešeno tak, že já ležím na věcech vzadu, pod hlavou pytel granulí a Jana bude spát na sedadle řidiče a spolujezdce, kde jsem spal v Itálii na ME v kárách, a kam bych už nešel spát ani za zlatého Paroubka. Uléháme kolem půl jedné na odpočívadle.