Runa dvanáctá - holomrazy
Dnes ráno klesl teploměr tak hluboko, že jsme nemohli najít rtuť ! No nebylo to tak hrozné, bylo mínus patnáct. Na dnešek byl naplánován odpočinkový den. Nálada v psím mužstvu nabírá pomalu ale rychle sestupnou tendenci, společně s rtutí v teploměru. U dalších dvou psů nastalo zvracení, Fífa odmítá jíst a pít úplně. Slovenská klika se zimou třásla, až to boudou otřásalo. Co bude dělat, až venku nastanou holomrazy okolo mínus třiceti, opravdu nevím. Už dnes jsme jim museli dát oblečky, přidat do boud více slámy a navrch je přikrýt larisou.
S takovouto psinec brzo přejmenujeme na polní lazaret. Zítra bude pravděpodobně trénovat jen jeden tým. Já zůstanu s B-týmem na základně a budu si hrát na doktora Doolitla. No uvidíme. Kolem poledního jsme vyrazili do centra Alty. Nejdříve nakoupit suroviny na večeři, která bude společná s Němci. Jana se rozplývá nad místním supermarketem, kolik tu mají super norských věcí. Já vidím to samé jako u nás v Tescu, ale 3x dražší :) Parkujeme před obchoďákem, a když se jdeme podívat ještě do místního obchůdku se sportovním vybavením, zastavuje nás tam ochranka, jestli jsme ti "from Czech republic". Když přitakáme, říká nám ochrankář (který sem asi jen zaskočil na pokec za prodavačem), že si máme jít okamžitě koupit lístek na parkoviště, jinak budem platit pokutu. Jana argumentuje tím, že jsme byli nakoupit v potravinách a pokud ví, tak ti co zde nakoupí, mají parkování zdarma. Svět se mění a my s ním - říká něco v podobném duchu ochranka. To už prý neplatí, teď se tu platí :)Jak se později dozvídáme u večeře, německý kolega dopadl stejně. Respektive hůře, protože pokutu (500 NKK !!) skutečně dostal... To bylo všude kolem "ášchól" ! (Německou angličtinou asshole ;-) Ještě jsem zde nepotkal člověka, který by neuměl anglicky. Dokonce i (viz výše) hlídač parkovištěna nás spustil anglicky. Jestli je to tím, že zde neexistuje dabing a vše se pouší v TV v originálním znění s titulky, si netroufám odhadovat. Jdeme ještě skrz přilehlé staveniště v centru do dalšího obchoďáku, kde je v přízemí velký obchod s ručně vyrobenými suvenýry. Moc krásné, ale moc moc drahé věci. V rámci obchodu je jedna místnost jako kancelář Finnmarkslopetu, takže prohazujeme i pár vět s kancelářnicemi. Pak už jdeme k autu a odjíždíme opět do obchodu pro farmáře, kde kupujeme další tři balíky slámy. Jana asi tuší, že mráz zdaleka neřekl poslední slovo, takže se předzásobujeme. Cestou zpět si chci vystoupit na kopci v zálivu u Barentsova moře s tím, že udělám nějaké fotky a do hostelu dojdu. Jsou "už" ale dvě odpoledne, takže slunce zapadá a světelné podmínky se rychle zhoršují. Nechávám to tedy na zítra. Odpoledne ještě pracujeme v psinci a pak zmožen na dvě hodiny uléhám. Tady by se spalo klidně těch 22 hodin bez světla... Po společné večeři si beru foťák se stativem a jdu na blízké jezero zkusit "ulovit" polární záři. Je však pouze slabounká, spíš takové náznaky. Co ovšem není slabé jsou rány ledu na jezeře. Jesli existuje něco jako bobřík odvahy, běžte si ho splnit na zamrzlé jezero, když uděří silné mrazy. Stojíte v hrobovém tichu a co chvíli se pod vámi ozve mohutná rána a dunění, občas jsou pod ledem slyšet bubliny vzduchu. To celé ve velikánském celojezerním měřítku. Když takhle stojíte uprostřed toho všeho, můžete se tisíckrát uklidňovat, že je to v pohodě, že prostě led pracuje a mrazem puká, ale když se ozve další dunivá a temná rána, tep vám vystřelí jako při maturitě. Celé mi to silně připomínalo slabé zemětřesení, kterých sem si jako junák užil na západočeských tektonických deskách až až. Záře tedy pro dnešek neulovena. Ale i tak to byla super procházka zamrzlou krajinou. Všechno se ve stětle čelovky nádherně bliští, sníh křupe pod nohama, občas se z lesa nebo křoví zaleskou odrazky očí, raději ani nechci vědět čeho :)