Runa dvacátá - sněžil jsi sněžil, ale málo...
Včera večer, když už Jana spala, se ještě stavil Arnt. Se slovy "to je moje porno" přinesl krabici vojenských map Alty a okolí :) Vyprávěl taky historky ze svého rodného městečka u ruských hranic, např. jak jeho táta rybář měl poruchu na motoru u lodi a přejel nechtěně do Ruska. Tam ho chytla pohraniční hlídka a odvlekla ho kvůli vyšetření případu až do Murmansku. Nebo jak jeho kamarád v rámci vojny střežící norsko-finskou hranici nevydržel nikotinový absťák a se zbraní a ve službě si odskočil do finského krámku pro cigára. Bylo z toho vyšetřování dezerce a vojnu si prodloužil o 2 měsíce.
Po probuzení hodně brzo se nejdříve dozvídám, že pojedeme trénovat jinam. Naštěstí jsem přesunul vyložení vleku po snídani, protože na snídani se pro změnu domlouvá Jana s Rakušanem Gerhardem, že se nikam nepojede. Zároveň začíná venku konečně pořádně chumelit ! Napadlo sice asi půl centimetru, ale výrazně to zlepšuje náladu i vzhled širokého dalekého okolí, protože sníh milosrdně zakrývá všudypřítomný led. Vyrážíme tedy na trénink od hostelu. Tentokrát bez botiček, protože trasa je hodně ledovatá a psům by to na ledu podkluzovalo. Na prvním jezeře nás dojíždí dvě holky, které se starají o "německé" psy. S předjížděním nemají naši psi problém. Mnohem horší je to s míjením se v protisměru. To většinou končí zašmodrcháním obou spřežení dohromady. Chumelení na horních planinách ustává a objevuje se tentokrát už uplně celé, a krásně žluté slunce. Paráda ! Jedeme čerstvě zapadanou krajinou, navíc zalitou arktickým sluníčkem. To jsou přesně ty okamžiky, pro které se sem stálo za to trmácet :) Dnes jedeme dva okruhy, tedy 60 kilometrů. Postupně se vystřídali všechna možná počasí. Od naprostého bezvětří a sluníčka, až po silný fučák s chumelenicí. Mám pocit, že mimo tsunami na jezeře jsme dnes zažili, co se týká počasí, všechno. Někteří psi se snaží za jízdy chladit tím, že ukusují na krajích cesty sníh. To jde v případě prašanu velmi snadno, ale nynější přemrznutý ledosníh jim způsobuje odřeniny na čumácích. Někteří psi proto dojíždějí s tlamou celou od krve a vypadá to, jako by po cestě roztrhali nějaké své kolegy. Cestou zpět potkáváme sympatického chlapíka na pěší tůře, který má s sebou psa lovecké rasy. Jana přejíždí celkem v pořádku, ale moji chlupáči se sním chtějí blíže seznámit. Naštěstí chlapík má pochopení, takže jen chvíli brání svého psa tělěm a pak navádí mé spřežení zpátky do trasy. Vše s úsměvem, a za chvíli jsme pryč. Když to srovnám se skřetem-traktoristou... Večer ještě vařím "společnou" večeři. Pene s neapolskou omáčkou. Se včerejším rakouským pstruhem se to asi nedá srovnávat, ale není každý den posvícení :)