Runa nultá - úvodní
Přátelé. Milí přátelé. Vážení přátelé .Vážení a milí přátelé.
- "Co myslíš taťko, přijdou všichni ?"
- "To nemůžu vědět. Přemýšlím, jak je oslovit . Pro začátek jim řeknu přátelé a pak se uvidí."
- "Řekni jim drazí, taťko. Za to nic nedáš."
"To by šlo. "
Drazí!
Jak začít, abych vás přiměl číst až do konce. To je těžká práce každého grafomana. A pro ty, co jsou v normálním životě spíše "těmi vzadu", je to ještě těžší. Vždyť vše podstatné již řečeno bylo. Každopádně se asi sluší a patří hned na úvod ctěnému čtenářstvu sdělit, o čem to celé vlastně bude. Takže, neříká-li vám nic slovo jako Sever, husky, sníh, mushing, cesta, polární záře, sobí trus, losí paroh, sámská kultura, finská tupa, nebo aspoň norský svetr, bude asi lepší dojít si do svého oblíbeného nákupního centra pro Cosmopolitan nebo Men´s Health. V opačném případě se pohodlně posaďte, otevřete láhev, zapalte svíčku a jedeme...
Začít budu muset poněkud zeširoka, aby i ten černý vzadu zjistil, co vede někoho obětovat celou svou drahocennou roční dovolenou na jeden (ne)pochybný podnik. Jsa hnán touhou po lepším živobytí, opustil jsem jako švarný 18tiletý jinoch krušnohorské hvozdy a vydal se s buchtou (v ranečku) do matičky pražské stověžaté. Hmmm to bychom tu byli 100 let, než bych to všechno popsal... Megazkratka: O Vánocích 2007 dostávám od své drahé polovičky jako jeden z dárků "Jízdu psím spřežením". Všichni asi víme, že zimy tu v posledních létech stojí za zlámanou grešli nebo za starou bačkoru. Konkrétně ta v roce 2007/8 stála za zlámanou bačkoru. Než jsme se po Vánocích rozkoukali, psí spřežení i jeho majitelkou Janou nabralo směr chladnější kraje a odjelo trénovat a posléze úspěšně odjet nejsevernější a nejdelší evropský závod psích spřežení - norský Finnmarkslopet. Po návratu v březnu, kdy už tu začínají rašit na zahradách banánovníky, jsem se jednoho rána objevil u psince v Horním Maxově. Nejprve čeká na každého šok (huskymila spíš extáze) - v ohradě se k vám blíží 24 polovlčích stvoření a každé z nich se vám chce představit (tedy po psím - očuchat, olíznout...) Když jsem se dostal opět do stavu, kdy je člověk jakž takž schopen vnímat, domlouváme se s musherkou Janou, že musíme co nejdřív vyrazit a to na káře, protože sníh není. Za hodinu už to nepůjde - vzduch se ohřeje a pes se přehřeje. Rychle tedy zapřaháme a vyrážíme na okruh, dnes s ohledem na teplotu i se zajížďkou k horskému potoku, kde se spřežení ochladí. Při cestě je i čas mírně pokecat, takže Jana líčí i proběhnuvší závod v Norsku. Padá i pro mne zásadní návrh, zda se nechci stát pomocníkem (musherovsky doghandlerem) pro následující ročník, kdy se Jana odvážně chystá na 1000km variantu závodu. Beru Janu za slovo, ale v duchu si přesto ač opojen endorfiny z probíhající jízdy říkám: "Cože ? Já ? Jak by nějaká pražka se zkušenostmi s jedním a "nevlastním" huskyem (Ahoj Samsone!) mohla být něco platná ošlehanému musherovi (tedy musherce) na ošlehaném Severu za polárním kruhem ?" Avšak co čert nechtěl (nebo spíš chtěl? :) zůstali jsme s Janou kamarádi a já se další zkratkou dostávám k tomu, že již za pár dní odjíždím na 5ti týdenní intensivní trénink čtrnácti psů do Norska. Kapitalismus a s ním spojené radovánky jako hypotéky, úvěry, nájmy, a jiné zájmy mi bohužel nedovolují zůstat na Severu po celou dobu až do závodu. Závod vlastní se jede až 7.3.09. Přesto jsem rád, že celoroční dovolená spolu s nadstandardním "osobním volnem" dělá krásných 5 týdnů na severní odyseu. Tak to ani nebolelo a úvod je hotov. Budu se snažit pravidelně sem psát a popisovat vše, co bude souviset (byť někdy asi i dost vzdáleně :) s cestou a úskalím polárního doghandlera. Pokusím se vám také občas popsat krásy kultury Sámů (pro nedočkavé), alebrž cesta vede na jejich území a jejich kulturou jsem velmi okouzlen. Myslím i doufám, že přes den za dlouhých polárních nocí na to bude dost času :-)
