Runa půlková - předstartovní
Po příjezdu na Maxov nás s mým osobním řidičem Márou čekala ta pravá "Ladovská zima". Už poslední 4 kilometry probíhají stylem hlavně nezastavit, nebo se nerozjedem. Přijeli jsme zase nějakou jinou cestou, takže jsem nejdříve musel najít maxovský kostel, abych se zorientoval a nabral ten správný směr na psinec. Právě probíhalo krmení všech 24 pesů + 3 přespolních huskyů, které tu zanechal Juraj, alias můj doghandlerský nástupce. Vyložil jsem své věci do sněhu před domem, Mára odjel zpátky do Prahy a já šel pomáhat s rozdělováním večerního aperitivu (teplá voda s kousky masa). Po napojení se část psů odebrala spát do psího přívěsu a zbytek do psí místnosti, kde mají kotce. Poté došlo i na mé věci, které se mi podařilo naskládat na poslední volné místo, což byl jeden kotec pro psy v přívěsu :) Trochu jsem o něj musel bojovat, protože auto i s přívěsem už bylo i takhle našlapáno až po strop a Jana mne uvítala sdělením, že dávné dohody o tom, že každý bude mít svůj jeden box, se propadly do dějin. Věci jsou skutečně všude možně a někdy i nemožně. Dokonce i dvoje sáně, které se vezou na přívěsu, jsou vyplněny věcmi. Zásobovací komandu se podařilo naskládat do úložných prostorů obrovské množství piv, slivovice, rumu apod. Jana říká, že je veze jako dárky pro norky, ale jelikož jsem je tu s Radkem (ten se tu bude starat o zbylých 11 psů + barák) našel s bolavýma hlavama z minulého večera, kdy proběhla česko-slovenská pitka, moc tomu nevěřím a myslím, že Norové přijdou zkrátka. Vzápětí přijíždí neurochirurg, pilot helikoptéry a kameraman v jedné osobě Karel, který spolu se sestřičkou ze záchranky (jméno jsem trapně se přiznávam zapomněl) nepřivezl očekávanou kameru, ale přivezl 4 brašny zdravotnického materiálu. Proběhlo zjištění zdravotního stavu osazenstva a Karel zredukoval 4 brašny do jedné tím, že vyházel krabičky od léků a příbalové informace. Prý když nám něco bude, máme zavolat "lékaře na telefonu" a on nám poradí jakou barvu pilulky užít :) Vezeme i soupravy na šití tržných ran, infuze, injekce a léky na popáleniny. Zkrátka vše potřebné abychom si mohli v Altě otevřím polní nemocnici, nebo abychom skončili v norském lapáku za pašování narkotik do země. Do posledních mezírek v autě se podařilo namáčknout i tento materiál + nějaké další Karlovy drobnosti tak, aby je nemusel tahat letadlem. Mám pocit, že tolik léků by mu na letišti neprošlo přes sekuriťáky, ani kdyby se oháněl svým lékařským diplomem. Pro nás to bude vzhledem k množství převáženého alkoholu jen malá přitěžující okolnost :) Padlo rozhodnutí, že musíme vykonat návštěvu u Jany známého u Dortmundu v Německu, takže zítra budeme spát u něj. Nu proti dišputátu žádný gust. Zajedeme si sice poměrně dlouhých 800 km, ale zase to potom můžeme vzít přes Švédsko a vyhnout se tak cestě přes adrenalinové Polsko. Jana následuje mého příkladu ze včerejška a v 21 hod prohlašuje, že ještě nemá nic sbaleno. Tedy pro sebe - pro psy je všechno potřebné nachystáno. Narozdíl ode mne však nebalí na měsíc, ale na tři. Spolu s kocovinou ze včerejšího večera to zapřičiňuje slušnou bolest hlavy, kterou pohotově léčí ona posádka ze záchranky pohotovou pilulkou z kabelky. Jinak probíhá vše v poklidu a jelikož je zítřejší budíček naplánován na (pro našince přímo vražedných) 6:00, jdu se porozhlédnout kde našel tesař díru, abych tam umístil svůj spacák a do něj sebe.