Runa sedmnáctá - nejošklivější ryba
Sobotní ráno je celé takové zabržděné. Všechno trvá déle než obvykle. Snídani končíme až kolem desáté. Dnes máme v plánu odjet jen menší, tj. 43 km okruh. Nakonec ale přijíždí Arnt se svými třemi psy, a že nás prý vezme na ice-fishing, tedy rybaření v díře v ledu. Vybral jedno ze tří velkých jezer, přes které vede i naše tréninková trať, takže nemusíme příliš měnit plány. Přidáváme k jeho třem psům ještě tři naše, takže nakonec jede Jana s deseti, já se šesti a Arnt taktéž se šesti. Psi dostávají fungl nové norské botičky, které mají křiklavě oranžovou barvu. Jsou výborně vidět ve sněhu, a také je hned vidět, když pes nějakou botu ztratí. Leadrům se opět nějak nechce, takže Jana je musí pořád popohánět a nadávat, zatímco my s Arntem pořád stojíme na brzdě. Na prvním jezeře nás dojíždí a předjíždí Thomas z hostelu. Kousek za proslulým traktorovým paloukem potkáváme najednou 2 spřežení a hned za nimi i dva policejní skútry s horskou patrolou. Nevím, co přesně obnáší náplň práce policistů jezdících na skútrech divočinou, ale asi je to kapku záživnější než kontrolovat povinnou výbavu v Dolní Lhotě. Dneska je v Altě hrozné teplo. Celý den je nad nulou, takže jedu pouze na jedny rukavice :) Jen ten sníh pořád nepadá a nepadá... Když dojíždíme na prostřední z velkých jezer, parkujeme všechna spřežení na břehu mezi břízkami. Pak Arnt bere ze saní vrták, krabici s pruty a návnadou, sobí kůže a jdeme na jezero. Vrtá nejprve první díru, asi 20 metrů od břehu, ale je tu mělko a naráží vrtákem na dno. Jdeme další deset metrů, opět díra, opět mělko. Nejlepší prý je, když je mezi ledem a dnem asi 80 cm. Dalších deset metrů ke středu jezera a tady už je spokojen. Děláme do trojúhelníku tři díry, navlékáme živé i umělé návnady a pak už jen ležíme na sobích kožích a čekáme, jestli se nějaký ten šupinatec ukáže. Arnt nás zasvěcuje do rybolovu. Prý je nemožné chytit rybu, když fouká vítr ze severu. Neví, jak to ryby poznají, ale funguje to na 100%. Dnes fouká z jihu, takže je to v pohodě. Jako první to nevydrží Jana a asi po čtvrt hodině odchází ke psům :) Prý je musí zkontrolovat. Je pravda, že psi mají pořád hrozně energie a vyvádí psí kusy. Arntovi jsou na podobné rybaření zvyklí, takže zalehnou a čekají. Češi ale pořád štěkají, vyjí a cloumají saněmi. Jen co Jana odejde a my začneme řešit s Arntem to, jak se soukromníci starají o památkové objekty, mocně se mu ohne prut a vytahuje asi 35 cm rybu ! Tak tak že projde dírou v ledu. Prý jde o nejošklivější rybu v Norsku :) Její anglický název nezná, já ani český, takže zarytí rybáři musí vzít za vděk fotkou. Prý se na severu Norska tato ryba ani nejí, ale ve Finsku, nebo na jihu je vyhledávanou lahůdkou. Nikdy jí nejedl, ale dal si předsevzetí, že až jí příště chytí (což je dnes), tak jí ochutná. Ryba má totiž bílé maso a zde se jí pouze ryby s masem červeným, jako má např. losos. Arnt rybu zkušeně usmrcuje a ihned vykuchává a stahuje z kůže. Říká, že je lepší, aby si na zbytcích pochutnala liška a havrani, než aby je doma vyhodil do odpadu. Po nějaké době se u našich děr zastavuje okolo běžkující učitel z Alty. Popřeje nám dobrý lov, a když odjede, vypráví nám o něm Arnt, že je to čiperný kantor, který má za sebou akce jako třeba přejezd celého Norska na běžkách apod. Nebudu vás napínat a sdělím vám, že rybka ošklivka byla jediný úlovek naší icefishingové úderné jednotky :) Arnt to komentuje slovy, že ryba je jako ženská, někdy je prostě těžké jí chytit. Když se začne stmívat, zkrápí nás dokonce drobný déšť. Obleva se hlásí o slovo. Ale prý je to dobré, protože po každé takové oteplení znamená frontu z moře a ta s sebou nosí sníh. Odjíždíme tedy směrem k hostelu, kam dorážíme kolem páté, takže už s čelovkami a ve tmě. Sníh opravdu mocně taje a zatímco doposud jej stačilo setřást, teď jsme mokří jako myši. Pak už jen tradiční vemenní medicína a zítra je odpočinkový den. Uvidíme, co podniknem...