Runa šestnáctá - vemeno jako vemeno
Podařilo se nám ráno vyrazit tak brzo, že si vychutnáváme svítání nad fjordy. Neni to však dnes žádná sláva. Je oblačno a o včerejší oranžové koupeli si můžeme nechat zdát. Jana má se svou posádkou velké problémy. Pořád se jí nedaří tak nějak to sladit, leader Beky nechce pořádně leadrovat, takže několikrát stavíme a Jana různě přeskupuje pořadí psů, anebo je prohazuje se mnou. Když dojíždíme k místu včerejší traktorové šlamastiky, neponecháváme nic náhodě, a jen co zahlédneme první odlesk železného oře, parkujeme obě spřežení. To znamená: jedna kotva vlevo, jedna kotva vpravo, provazem přivázat sáně ke stromu a ještě kotvu dopředu k leaderům. Pak jdu na začátek Janina spřežení, beru "krčák" mezi prvními psy a převádím je přes kritické místo. Traktor je však dnes prázdný a nikde ani noha. Když se vracíme pro mé psy, přijíždí ze svahu skútr a na něm Dr.Voštěp. Naštěstí to není ten nervozní uřvaný skřet, ale bodrý chlapík, který nám něco začne s úsměvem sáhodlouze povídat. Samozřejmě norsky :) Takže s úsměvem kýváme, předvádíme mé spřežení a pokračujeme dále. Hned poté potkáváme 3 běžkaře, přesněji 2 běžkařky a jednoho běžkaře táhnoucího navíc pulk. Každému z nich je nejméně 70 let ! Mají krásné staromodní vybavení a hrdě si to šinou do divočiny. Když si představim naše důchodce (čest vyjímkám)... Dneska to nahoře pořádně fouká ! Některé úseky stojím jen na jedné lyžině, nakloněn ze saní, abych posunul jejich těžiště, a vítr mi stejně saně strhává ze stopy. Dáváme nahoře opět dva okruhy, takže denní porce bude opět šedesát kilometrů. Nepotkáváme ani živáčka. Někde kolem třicátého kilometru obědvám půlku Studentské pečeti. Než se mi jí ale za jízdy podaří vydolovat a rozbalit (po sundání rukavic), necítím ruce a bolí mě to jako deset čertů. Omrznutí je tu hned, zvlášť v tom větru. Přežití polárníka závisí na dvou věcech, milé děti. Na uheráku a na Studentské pečeti. To je základ každé expedice. Na zpáteční cestě dojíždíme onen osudný traktor, který si to nyní pomalinku šine lesní cestou a táhne vlek naložený březovým dřevem. Absolutně si nedokážu představit, že bychom ho potkali v protisměru. Na každé straně totiž doslova drbe stromy po stranách a nezbývá vedle něj ani centimetr místa. Pak už jen obří jezero, na kterém si vždycky sedám na saních na sedátko (to je taková specialitka českých saní) a závěrečné ožití psů, když už už cítí vůni své boudy. Celou zpáteční cestu nás dohánějí těžké ocelové sněhové mraky. Snad konečně trochu nasněží. Večer probíhá opět vzájemná mezinárodní večeře. Dnes je na programu bavorská specialitka. Klube se z ní "naše" sekaná, která se prý v bavorsku podává s preclíky. Preclíkové těsto ale nepřežilo transport, takže se musíme spokojit s chlebem. No vida, jaké bavorské specialitky si dopřávají dělňasové v našich bufáčích :) Thomas dává k dobru historku z mushingování na norsko-ruské hranici, kde se mu podařilo přejet do Ruska, aniž by chtěl. Navíc tam zabloudil, a když si myslel, že se už vrátil do Norska a zastavil se u prvního stavení, otevřel mu ruský chlapík. Naštěstí uměl trochu anglicky. Pohostil Thomase a vyprávěl mu, že když mu vyrostly děti, vyštípali ho z baráku ve městě, takže odešel žít sem do divočiny. Jezdil prý taky se psy, takže bylo celý večer o čem povídat. Když už měli něco upito, obrátil se Thomas ke skříni a říká "A z jakého závodu máš tento pohár ? To je taky z mushingu ?" Rus nechápavě kouká a pak povídá "Ne, to je urna a v ní moje žena". Ehm :-)))
Když se vrátil do Norska, čekala na něj rozlícená delegace s tím, že kdyby ho chytla pohraniční hlídka, celé jeho spřežení poputuje na šest týdnů do karantény a za ní zaplatí 2000 USD.
Už několik dní mne trápí natažený nebo natržený úpon mezi krkem a ramenem. Při jízdě na saních musím pořád hledat nějakou polohu, kdy to není takové, jako by mne někdo bodal hřebíkem do ramene. Myslel jsem, že to nějak přejde, ale je to spíš horší. Jelikož s sebou nemám žádnou Alpu, vydal jsem se do skladu psích léčiv a našel tam emulzi pro masírování unavených psích svalů při závodě. Doporučují ji tu všichni Norové. Když jsem se tím namazal a přečetl si leták, zjistil jsem, že je primárně určena na kravská vemena :-)) Nu což... Pomohlo to, voní krásně mentolem a zatím nebučím.
