Runa třetí - norský musher ve Švédsku
Asi hodinu po ulehnutí přijíždí na parkoviště pro osobáky, kde spíme, obří tahač s přívěsem, postaví se 20 cm za nás a každých deset minut mu sepne motor jeho nezávislého topení. Zatím co si panáček kamioňák medí v teple, nás každých deset minut budí. První to nevydrží Jana, takže skáče za volant a vyráží. Aspoň tak zatopí ;-) Tímto způsobem tráví celou noc, vždy hodinu jede, hodinu spí... Já lezu ze svého zadního brlohu až ráno, abych zjistil, že na mne od někud dost táhlo a nastupuje celkem velká bolest v krku. Stavíme na ranní venčení na odpočívadle, a zatímco Jana doplňuje v blízkém McDonaldu termosku s kafem, já si vařím konvici vody a zalévám Coldrex s příchutí kašel-průdušky. V zápětí vyrážíme a střídáme se v řízení a spaní vzadu. Odpoledne se budím přesně v okamžiku, kdy Jana dojíždí k párečku sobů, který se "pase" uprostřed silnice. Rozklepaným hlasem mi líčí, že asi před patnácti minutami byl podobný páreček na silnici, v obou směrech stála auta a čekala. Na soba totiž můžete blikat, troubit, křičet, ale dokud nebude chtít ON, z cesty se nehne. Jana se však řítila 80 kmh k centru dění a ví, že přetížený cirkus neubrzdí. Dělá tedy myšku do protisměru, o centimetry míjí letargické soby, o stejnou vzdálenost i vyděšené Śvédy, provlékne se v mezírce a mizí v dáli. Ten večer se asi v mnoha rodinách v okolí mluvilo o bláznivých Češích :-) Jistě souhlasíte, že takové situace je lepší zaspat a poté si jen z chladiče auta sloupnout propečený sobí biftek. Řízení za tmy má ve Švédsku svá specifika. Švédská auta nemají potkávací a dálková světla, ale potkávací, a pak mód "slunce". Mají totiž na chladiči 2-4 další světlomety, a když to zapomene někdo v protisměru vypnout, hned víte, že vaše oči již nikdy nebudou, co bývaly. Někteří však, hlavně kamiony, mají ještě mód "vodíková puma" a ti nikdy nepoznali jízdu po sněhu, protože když jedou, sníh ve vzdálenosti 200m před nimi z té záře taje. Na navigaci nastavujeme městečko Fröllinge, kde bydlí další musherský "pojem" Karsten Grönas a dle Jany "každý kdo v mushingu a Evropě něco znamená, musí se u něj zastavit”. Je to Nor, ale z čistě ekonomických důvodů přesídlil do Švédska. Tak trochu automaticky počítáme s tím, že nás nechá pobejt přes noc. Jana ho prostě staví před hotovou věc telefonem "Halo tady Jana z Čech, večer jsme u tebe" :-)
Ukazuje se, že pravděpodobně jeho asi o 30 let mladší manželka Evelin z toho není odvázaná. Po pár telefonech, kdy zjišťujeme, že to, co jsme měli za název ulice ve Fröllinge, je osada ležící u 9km vzdáleného jezera, dorážíme na místo, kde nás u stodoly čeká v beranici Nor jako poleno. Ještě do ruky sekyru a měl bych vážné obavy, kde dnes skončí mé orgány :) Říká, že již mají hosty, ukazuje nám guest house s tím, že nazdar zítra. Hmno, kdyby za mnou do Prahy přijela návštěva z poloviny Švédska, asi bych jí věnoval víc než 10 min :) Je zase pravda, že jsme asi měli domlouvat návštěvu dřív. Guest house je vlastně kompletní domek 3+1, takže zaopatřujeme pesany, pak si ohříváme domácí dršťkovku z Čech a medíme si v kuchyni s výhledem na zamrzlé obrovské jezero. Pak už jen horká sprcha, studený paralen a spánek.