Runa třináctá - simulant dostal na pamětnou
Navzdory včerejším špatným vyhlídkám se nakonec dnes odjel celý 43 km trénink se všemi psy. Ráno to sice vypadalo na další odpočinkový den, ale bylo dohodnuto, že se poběží alespoň nějaký menší okruh. Psům už jsme nestáli ani za to, aby vylezli z boud a přibylo i několik dalších jedinců se střevním problémem (kulantně řečeno). Potácíme se mezi tím, že se nikam nepojede, pak že se pojede, pak že se nepojede, pořád dokola. Jana zkoumá ony důsledky střevních problémů a nalézá v jednom z nich pěkně macatou škrkavku. No alespoň víme na čem jsme. Objednává na odpoledne místního veterináře. Stejně by k němu musela kvůli razítkům na závod. Nakonec se oblékají a obouvají všichni psy, že uvidíme, co to s nima udělá. Některé jedince musíme z boudy doslova tahat. Když však poznají, že odpor je zbytečný, přidají se k všeobecnému vyrválu "kdy už konečně pojedeme". Vyrážíme po obvyklé trase, kde je cca kilometr po startu adrenalinový skok do jezera. Jde asi o dvacetimentrový opravdu strmý spíše pád než sjezd na hladinu zamrzlého jezera. I když stojím oběma nohama na hlavní železné brzdě, nejdřív psi a pak saně padají šílenou rychlostí. Jako kdyby nebylo po startu obecně toho adranalinu dost. Dnes jedeme každý s osmi psy. Na horních jezerech je opravdu arktická zima. Teploměr atakuje třicet pod nulou a s větrem jde pocitově ještě o něco níže. Dnes je mi opravdu zima na nohy. Opět hrozí starý známý meresjevův komplex, takže se opět snažím běhat za saněmi i na rovinkách. Už jsem to ale nechal zajít moc daleko, takže zmrzlé nohy moc neposlouchají a dost bolí. Cestou zpět potkáváme dvě slečny se spřeženími. Jedou v protisměru a míjení neprobíhá uplně hladce. Nejprve se totiž první slečně zamotají psi do Janiny posádky, poté ta druhá přejíždí mojí saňovou kotvu tak nešťastně, že se jí zakousne do saní. Běžím jí vysvobodit, do toho obě spřežení tahají na opačné strany, takže když kotvu konečně vytrhnu, převracejí se jí saně. No tak toto nevyšlo. Potkat se v protisměru v úzkém lesním průseku snad bez problémů ani být nemůže. Jinak psi běží bez problémů, po ranní zboudynevylezové náladě není ani stopy. Pár kilometrů před návratem se teplota pocitově i reálně zvyšuje o polovinu výše. Oproti náhorním plošinám je tu krásné teplo. Po dojetí na základnu se vedle našeho psince chystá oddíl norské armády v plné polní asi na nějaké cvičení. Každý voják má sněžný skútr a za ním ještě táhle plně naložený pulk (to jsou takové ty sáně-člun, co za sebou tahají polárníci). Dělám mobilem z dálky spy-foto. Blíž si netroufám, mají samopal proklatě nízko na zádech :) Mají na sobě i super maskování ala norský fjord. Jde o směs bílé a takového zeleno-hnědo-šedo-šutrového vzoru. Vypadají jako zasněžené a mechem olezlé kameny :) Asi za hodinu doráží veterinář, po krátké diskuzi odčervuje psy tabletami, co si Jana dovezla z Čech, dá pár razítek do psích knížek, vybere 500 NKK a odjíždí středem. V Norsku vládne opravdu macatá drahota...
